Umělá póza

Když se na obzoru technologie objevil nový oheň, kterému se říká umělá inteligence, věděl jsem, že on musí sloužit mně, a ne že se nechám upálit. Začal jsem do Chatu GPT vkládat některé své básně a čekal jsem, co vytvoří. Občas tu mou punkovou gramatiku nechápal, ovšem já věděl, že s ním chci udělat sbírku. Byl jsem přesvědčený, že by to měla být klasická soukupovská poezie, ale cítil jsem, že se do toho nutím, a přehodil jsem výhybku. Z poezie se začala stávat próza – a nakonec naprosto svobodný literární směr, kterým jsem zaznamenal své období od prosince 2024 do března 2025. Oprostil jsem se od tlaku pobavit nebo se zalíbit. Co se jak stalo, to jsem na syrovo zaznamenal – a Chat GPT doplnil. Občas jsem třeštil oči, jak skvěle na mou vlnu naskočil a jak mě dokonce začal poučovat nebo vylepšovat můj obraz. Z výsledku mám velkou radost, protože se mi v téhle experimentální sbírce povedlo zachytit momenty úzkostí, vzteku, radosti, úlevy, soužití a lásky.

Každý člověk má mnoho světů. Když je tvůrce začne otevírat a vidí, že jeden z těch světů se lidem hodně líbí, je schopen jim ho nabízet celý život a zůstat jen u něj. Mě ale pořád baví hledat a představovat další – i za cenu toho, že se stanu hůř čitelným.